Už jste si někdy dali předsevzetí do nového roku? Já mnohokrát. A mnohokrát to nedopadlo. Takže po všech těch: budu jíst zdravě, začnu běhat / budu víc běhat, budu jíst míň sladkého, víc zeleniny, omezím kafe… se dostavil pocit viny, že jsem to nezvládla, selhala jsem. Předsevzetí pro mě prostě nefungují. A tady je proč. Předsevzetí je úkol, kterým na sebe vytvářím tlak, že se ze dne na den musím změnit. Ty úkoly jsou pro mě nesplnitelné už z podstaty. Jsou vytržené z kontextu. Je to nějaká představa o sobě, kterou mám a té bych se měla vyrovnat, byť se sebelepším úmyslem. Jenže já piju kafe ráda. Mám ráda čokoládu a nerada běhám v zimě. Takže tohle změnit je vlastně velká oběť a vůbec se mi do toho nechtělo.

Vysledovala jsem, že veškeré činnosti, které jsem začala dělat pravidelně přišly vždy v jiný čas než na začátku roku! Mám chuť běhat, jakmile se oteplí, příroda se zazelená a začnou zpívat ptáci. A tak běhám většinou od května do října. V zimě chodím na procházky a cvičím jógu. Chuť na salát začínám mít ve chvíli, kdy začíná růst na zahrádce. V zimě mě naprosto míjí. Stejně jako jahody a melouny. Ovocem se cpu v létě. Masem se cpu v zimě, ale v létě na něj chuť nemám. Chuť na čokoládu je na ročních obdobích zatím naprosto nezávislá.

A tak jsem před několika lety skoncovala s předsevzetími a dala jsem si záměr pro nadcházející rok. V klidu přemýšlím, jak bych se chtěla mít na konci roku. Jak bych se chtěla cítit. Netlačím na sebe, kdo bych chtěla být, ale poslouchám se, co bych pro sebe chtěla udělat, co by mi udělalo dobře.

Před týdnem odjel můj muž s dceru na víkend na hory. Znamenalo to být 3 dny sama. Každý den jsem si dopřála v zasněžené krajině, nikde nikdo a křupající sníh pod nohama. Úplná pohádka. V přírodě mi přichází inspirace, nápady, na které bych jindy nepřišla. Když jsem přemýšlela, co bych pro sebe chtěla tento rok, přišlo mi jen to, že chci být spokojená, a abych se cítila spokojená, potřebuju se starat o sebe. Dopřát si čas na relax a být sama se sebou. Tak čerpám energii a pak dokážu dávat dál – rodině, vztahu i práci. Když jsem odpočatá, jsem chápavá, respektující, milující, dokážu si držet hranice a cítím se celkově spokojená. Když se o sebe dost nestarám, cítím se unavená, nenaplněná, naštvaná a přetížená.

Proto jsem si dala záměr ‘starat se o sebe’. Dopřávat si to, co mi dělá dobře mému tělu i duši. Pravidelně chodit do přírody, cvičit jógu, alespoň jednou za měsíc mít víkend pro sebe a své aktivity, alespoň jednou za měsíc si dopřát masáž, kosmetiku, saunu.

Podobný záměr mám i pro rodinu a práci. Tohle pro mě funguje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *